Jak jsem měnil rodinu

Koncert se svíčkami, obstojně velký cyklovýlet i první nerotariánský plnohodnotný výlet na pláž, kde nehrozí, že z vody vylezete bez nohy. To i mnohem více mi zatím přinesla nová rodina, ke které jsem se přistěhoval teprve na konci prosince. Ještě než se ale podíváme na všechny tyto aktivity, pojďme začít trochu někde jinde.

Určitě si pamatujete, že jsem se v minulém příspěvku zmiňoval o společné večeři, kterou pro nás všechny výměnné studenty v Recife zorganizovala Kennedy. Dostal jsem ale stížnost, že jsem se o ní nezmínil dostatečně (úplně chápu, asi jsem to měl rozvést trochu víc než jenom do jedné věty), takže tady přináším trochu detailnější popis toho, co se vlastně ten večer dělo.

Když jsme konečně všichni dorazili (Grayce přijela asi o hodinu později, protože Brazílie), zahájili jsme obrovskou hostinu, kde jsme ochutnávali různé tradiční jídla z různých koutů země. Od finské rybí polévky, přes pravý americký jablečný koláč až po taiwanský Bubble tea. Více věcí naschvál nejmenuji, protože nemám tušení, jak se jmenovaly. Dokonce se dostalo i na nějaké zákusky.

Večer jsme zakončili tím, že jsme se podívali na vánoční film Grinch. To byl taky docela zážitek, protože součástí bytové jednotky, ve které Kennedy před výměnou bydlela, bylo i soukromé kino.

A tak se dostáváme k výměně...

Píše se úterý 26. prosince a já vstávám kolem páté hodiny ranní. Dobalil jsem všechny věci (později se ovšem ukázalo, že všechny určitě ne) a s Liziou jsme kolem sedmé vyjeli z domu. Moje nová host-rodina je vzdálená asi 6 kilometrů od mé původní, to taky znamená, že následujících šest měsíců budu chodit do jiné školy, kde už jsem se mimo jiné také byl podívat.

Tedy jsme přijeli a já si vzal všechny svoje kufry a batohy do svého nového pokoje. Poštěstilo se mi, protože moje nová host-rodina také bydlí na pobřeží. Jedno menší minus by se tady ale našlo – v pokoji nespím sám a na tento fakt si asi budu muset trochu zvyknout.

Jak už jsem na začátku nastínil, za ty tři týdny, co už tady bydlím, jsme toho stihli už docela dost, takže jsem se rozhodl, že tady popíši moje tři nejoblíbenější akce. A začněme Candlelight koncertem. Ještě před výměnou rodin jsem na Instagramu našel příspěvek o této akci, ale protože mi u Lizii nezbývalo moc času, šel jsem s tím za Cátiou (na to jméno si zvykněte, je to moje nová host-máma), která koupila lístky na 6. ledna.

Nastala tedy sobota 6. ledna a my jsme večer vyrazili do obchodního centra, kde se koncert měl konat. Musím říct, že mě docela překvapilo, že součástí tohoto obchodního centra je i divadlo / koncertní hala. Jak už ze jména vyplývá, Candlelight je orchestrální koncert mezi svíčkami. Skupina hudebníků nám asi hodinu hrála skladby Vivaldiho. No jen se podívejte na fotky, jaká tam byla atmosféra.

Cátii se to líbilo tak moc, že jsem se jí ani nemusel ptát, a v únoru jedeme na další jejich představení, tentokrát se ale budou hrát skladby Tchaikovského.

A nyní konečně na pláž!

Je docela těžké uvěřit, že když nepočítám Rotary schůzky a výlety, tak jsem po celou dobu výměny ještě s host-rodinou pořádně ani nebyl u moře v moři. I když párkrát jsme si do vody zašli, ale nebyl to celodenní výlet do nějakého turistického resortu. To se ale změnilo hned o den později, v neděli 7. ledna. Jeli na pláž Muro Alto, kde jsme celý den strávili se známými. Dokonce jsme si na půl hodiny půjčili i pár paddleboardů.

V době, kdy píšu tento příspěvek, mi bylo také řečeno, že příští víkend pojedeme znovu na pláž, kde se dá volně plavat, a to na celý víkend. Už se nemůžu dočkat!

Cyklovýlet po Recife... znovu

Moje nová host-rodina je mnohem aktivnější i co se cyklistiky týče. Zrovna minulou neděli (14.1.) jsme si s Andrém a Césarem (host-táta a bratr) udělali trochu větší výlet do centra města. Cestou jsme se svezli na loďce (a to dokonce dvakrát), dali jsme si milkshake na tržišti a chvíli pobyli v parku.

Jedna věc, o které jsem nevěděl, ale která je hodně zajímavá, je to, že se tady každou neděli zavírá pár dopravních pruhů, právě aby lidi mohli vyjet do města na kole. Je to docela pěkný systém, o kterém si myslím, že by nám v Česku moc neuškodil.

A opět jsme dorazili až na závěr příspěvku. Myslím si, že toto byl úžasný start do nového roku i do nové rodiny, a doufám, že to tak bude po zbytek mojí výměny jenom pokračovat. Taky doufám, že jste si tento trochu kratší příspěvek užili. Tak zatím a na přečtenou.

Díky, Viki.